Během našich hodin hodně konverzujeme a upevňujeme gramatiku. Nedávno se část naší hodiny přirozenou cestou přetavila v krásný rozhovor (samozřejmě v angličtině) o neurovědě, o Montessori vzdělávání a o Neurolanguage coachingu.
Toto období je časem kdy se rozhodujeme, co na sobě chceme v novém roce změnit, čeho chceme dosáhnout. Je přirozené, když se kalendář překlápí do nového roku, přemýšlet o nových začátcích a příležitostech. Ale uvědomit si co chci změnit je jedna věc a uskutečnit tyto změny je věc druhá. Jak můžeme udržet naše předsevzetí po celý rok? Pokud se opravdu chceme k něčemu odhodlat
Tak s jakým záměrem jste začali tento týden? Daří se vám zakoušet sílu přítomnosti? Nebojme se toho, že to nejde hned a nepolevujme. Co kdybychom se přestali upínat k přesnému cíli a dali mu prostor se cestou trochu měnit a rozvíjet? Čím více bytí v přítomném okamžiku trénujeme, tím rychleji se vymaníme z přehrávání situací, ať už minulých, tak budoucích. Zároveň se také pomalu začneme dostávat z vlivu nepříjemných pocitů.
Jsme v plném proudu adventu. Jako housenky se pomalu v hojnosti připravujeme na období líhnutí do nového roku. Brzy přijde období slunovratu, kdy nás to tak nějak samo vede do svého středu. Ale co když je to kolem celé sevřené? Říká se, že ve svém středu člověk najde TEN klid. Svůj proud mindfullnes. Může se nám ale zdát, že cesta k němu je v této divoké době nějak složitější. Myšlenky létají sem a tam. Budoucnost by mohla být plná obav a nejistot. Vše se mění.
Tak. Máme konec roku 2020. Situace kolem nás je chaotická a provokující různé emoce. Taky se občas cítíte zmatení, naštvaní, plní obav? Člověk se od toho všeho snaží odpoutat. Protože je to vyčerpávající a ubírající energii, která je potřeba jinde. Vlastně chodíme v pomyslném kruhu. Někdo může mít tendenci upadat do letargie až apatie a vnímám, že je tu i tendence si na situaci zvykat. Jako by tohle snad měl být nějaký nový standard… Upřímně doufám, že ne. Jenže, jak z kruhu ven?
Jeden z nejzajímavějších aspektů učení se cizímu jazyku je, že znalost například angličtiny má obrovskou moc změnit život. A to někdy zásadně a nepředvídatelně. Jedna ze všeobecně známých výhod je možnost poznávání nových destinací, kultur a zvyků skrze místní obyvatele. Možná už ne tolik výhoda jako spíše nutnost je zanlost jazyka pro uplatnění na trhu práce. Ale co víc, zajímavé jsou poznatky neurovědy ve spojení s učením se cizích jazykům.
Jak si z učení angličtiny vytvořit zvyk. Všechny mé studenty povzbuzuji, aby se angličtině věnovali alespoň 5-10 minut denně. Někdy ale sami neví kdy, co a jak s angličtinou těch 5 minut dělat a jestli je to opravdu někam posune. Myšlenka, jak studentům pomoci zavést angličtinu do běžného života a tím dosáhnout požadované úrovně,...
Než dítě začne mluvit, umíme s ním krásně komunikovat. Popisujeme věci kolem nás, vyjadřujeme emoce, odhadujeme emoce dítěte a snažíme se je vnímat a respektovat. Pak ale přijde období, kdy dítě chce a začíná být „samostatné“. Když uslyšíme první „Ne“, tak nás tento okamžik překvapí. Zřejmě se něco zlomí a my na naše dosavadní dovednosti tak trochu zapomínáme. Jak tedy s dítětem komunikovat?
Jak to děti mají s námi rodiči a my rodiče s dětmi, je otázka, na kterou může být mnoho odpovědí. Výchova a vzdělávání totiž mohou vypadat jako bobová dráha.
Asi není potřeba psát o tom, proč je znalost angličtiny v této době téměr nevyhnutelná. Mnoho rodičů ale přemýšlí, kdy a jak by jejich dítko mělo s angličtinou začít. Jestli doma, v kurzu, ve školce, nebo to stačí až ve škole? Kdy s dětmi začít? Mnoho studií dokazuje, že dítě během svých prvních tří let života získává nejvíce dovedností. A právě v tomto období probíhá u dítěte doslova boom v řečové oblasti.
