Jak už možná víte, tak jako vášnivá golfistka do běžného života přenáším to, co prožívám když tuto hru hraju. Golf je pro mě paralela životních etap. Jen s tím rozdílem, že v golfu výsledky svého jednání vidím prakticky okamžitě, což v běžném životě tak být nemusí. Nedávno jsem hrála takzvaný „kdybygolf“. To je svým způsobem ideální hra. V „kdybygolfu“ byste otiž strčili i Tigera Woodse do kapsy. Má to ale jeden háček, je to jenom kdyby ...
Proč se učit angličtinu s vaším malým dítětem anebo proč učit angličtinu vaše malé dítě už od útlého věku? Jak toto téma nazvat, když je to proště WIN WIN?
Takto zní nadpis v článku zabývající se mj. angličtinou pro děti, který vyšel v letošním druhém čísle časopisu Květy a ve kterém jsem autorce Nicole Vosátkové odpověděla na pár otázek. Článek a ještě něco navíc si můžete přečíst v tomto příspěvku.
Dnes bych chtěla sdílet můj pohled na výuku angličtiny a její propojení s Montessori principy. Podvědomě víme, že nejlépe se cizí jazyk učí přirozenou cestou. Nicméně se v hodinách např. angličtiny často sklouzává k učebnicím. Proč?.... Dítě, ještě, než se narodí slyší řeč své matky a vnímá intonaci jejího jazyka. Pak, ....
Poměrně často kolem sebe slyšíme slova jako “ koučink, koučovat, mentor, mentoring “ apod. Nicméně, víte, co si pod těmito slovy představit? Pozvala jsem svoji kolegyni na kávu a spolu ... Číst dál
Během našich hodin hodně konverzujeme a upevňujeme gramatiku. Nedávno se část naší hodiny přirozenou cestou přetavila v krásný rozhovor (samozřejmě v angličtině) o neurovědě, o Montessori vzdělávání a o Neurolanguage coachingu.
Toto období je časem kdy se rozhodujeme, co na sobě chceme v novém roce změnit, čeho chceme dosáhnout. Je přirozené, když se kalendář překlápí do nového roku, přemýšlet o nových začátcích a příležitostech. Ale uvědomit si co chci změnit je jedna věc a uskutečnit tyto změny je věc druhá. Jak můžeme udržet naše předsevzetí po celý rok? Pokud se opravdu chceme k něčemu odhodlat
Tak s jakým záměrem jste začali tento týden? Daří se vám zakoušet sílu přítomnosti? Nebojme se toho, že to nejde hned a nepolevujme. Co kdybychom se přestali upínat k přesnému cíli a dali mu prostor se cestou trochu měnit a rozvíjet? Čím více bytí v přítomném okamžiku trénujeme, tím rychleji se vymaníme z přehrávání situací, ať už minulých, tak budoucích. Zároveň se také pomalu začneme dostávat z vlivu nepříjemných pocitů.
Jsme v plném proudu adventu. Jako housenky se pomalu v hojnosti připravujeme na období líhnutí do nového roku. Brzy přijde období slunovratu, kdy nás to tak nějak samo vede do svého středu. Ale co když je to kolem celé sevřené? Říká se, že ve svém středu člověk najde TEN klid. Svůj proud mindfullnes. Může se nám ale zdát, že cesta k němu je v této divoké době nějak složitější. Myšlenky létají sem a tam. Budoucnost by mohla být plná obav a nejistot. Vše se mění.
Tak. Máme konec roku 2020. Situace kolem nás je chaotická a provokující různé emoce. Taky se občas cítíte zmatení, naštvaní, plní obav? Člověk se od toho všeho snaží odpoutat. Protože je to vyčerpávající a ubírající energii, která je potřeba jinde. Vlastně chodíme v pomyslném kruhu. Někdo může mít tendenci upadat do letargie až apatie a vnímám, že je tu i tendence si na situaci zvykat. Jako by tohle snad měl být nějaký nový standard… Upřímně doufám, že ne. Jenže, jak z kruhu ven?
