Tak s jakým záměrem jste začali tento týden? Daří se vám zakoušet sílu přítomnosti?
Nebojme se toho, že to nejde hned a nepolevujme. Co kdybychom se přestali upínat k přesnému cíli a dali mu prostor se cestou trochu měnit a rozvíjet? Prostě to nechat plynout. Čím více bytí v přítomném okamžiku trénujeme, tím rychleji se vymaníme z přehrávání situací, ať už minulých, tak budoucích. Zároveň se také pomalu začneme dostávat z vlivu nepříjemných pocitů.
Není to tak, že bychom měli tyto negativní pocity potlačit. Emoce jsou naší součástí a mají v našem životě svůj důvod. Prostě je přijměme a zase pusťme. Uvolní se tím místo pro to, co chceme a rozhodneme se do svého nitra pustit.
Lehce se to píše, ale hůře převádí do reality, znáte to. Chce to trpělivost, energii a disciplínu. Nevíme totiž v jaké fázi “líhnutí” se právě nacházíme. A proto potřebujeme dostatek energie, abychom se dříve nebo později dostali na světlo.
Nabízím pár tipů jak s obavami, chaotickými myšlenkami a strachem začít pracovat. Jak uvolnit sevření kolem našeho středu. Jak získávat energii do dalších kroků, do pokračování. A hlavně jak pomalu najít TEN vnitřní klid, který nám umožní vnímat naši kreativitu, sílu, radost.
Tak pojďme na to!
Jak se uvolnit a nastartovat dobíjení energie?
Já mám jako start doporučení na tuhle silnou skupinu aktivit, které opravdu pomáhají:
Meditace, pobyt v přírodě, sport, relaxace, humor, journaling a další činnosti, které nás baví a přinášejí nám radost do života.
Naopak je dobré omezit zdroje informací, které nás do strachu uvádějí. V této době snad ještě více, než jindy.
Vnímejme tedy jaké informace k sobě pouštíme.
Na počátku je vždy rozhodnutí.
Úplně první krok, který je potřeba učinit, je se rozhodnout. Buďme k sobě upřímní. Je to naše volba. A my za ni neseme plnou odpovědnost.
Možná nám to rozhodování v nových situacích mohou usnadnit následující otázky:
Co se stane, když to nezkusím?
Co se může stát, když to zkusím?
Mám strach z toho, že bych uspěl/a?
Uvědomme si, že vlastně nic není jisté. Jistota je iluze, která je tvořena přehráváním vzorců z minulosti. Je to jako když osmák degu běhá ve svém kolotoči. Má pocit, že běží kupředu, ale přesto je stále na stejném místě. Proto jsme někdy zaseklí a jedeme ve stejných kolejích.
Možná teď nebudete číst poprvé, že vybočení z těch zajetých kolejí se točí především kolem strachu a obav.
Pojďme si tedy ještě jednou vyjasnit úlohu strachu:
Strach je úžasný učitel. Ale pouze a jen tehdy, pokud mu nedovolíme, aby nám diktoval. Aby nás omezoval. Aby nás svazoval.
Rozhodnutí nestačí, je potřeba jít do akce.
Vystoupení z komfortní zóny je vždy krokem do neznáma. Ale až za jejím okrajem se rozvíjíme. Přijměme tedy pocit nepohodlí, běžme za tím co chceme i když to nějaké obavy vyvolává a objevíme úžasné věci!
Jedna z těch úžasných věcí také je, že cestou změny (líhnutí) nemusíme jít sami. Člověk sám může jít velmi rychle, ale opravdu daleko dojde až společně s dalšími. Ne vždy jsou ty první kroky totiž lehká chůze. A mít právě v tuto chvíli tu správnou podporu může znamenat zásadní posuny kupředu. Neustrneme na mrtvém bodě, na bludném kořeni, ve slepé uličce. Odborná pomoc, laskavý mentor nebo kouč, nás velmi efektivně podpoří v křehkém procesu našeho líhnutí. Umí totiž pokládat na cestě každého jedinečného motýla ty správné otázky.
Pokud jste se rozhodli a chcete jít do akce, jste na dobré cestě. Na cestě, která může opravdu transformovat. Na cestě, kterou velmi ráda projdu s vámi.
Jitka
Sdílejte na sociálních sítích: