Než dítě začne mluvit, umíme s ním krásně komunikovat. Popisujeme věci kolem nás, vyjadřujeme emoce, odhadujeme emoce dítěte a snažíme se je vnímat a respektovat.
Pak ale přijde období, kdy dítě chce a začíná být „samostatné“. Když uslyšíme první „Ne“, tak nás tento okamžik překvapí.
Zřejmě se něco zlomí a my na naše dosavadní dovednosti tak trochu zapomínáme.
Jak tedy s dítětem komunikovat, aby nás slyšelo a poslouchalo, tedy vnímalo?
Věnujte dítěti plnou pozornost – naslouchejte a vnímejte co Vám říká, co Vám chce ukázat. Jste jeho nejdůležitější člověk, který mu pomáhá v budování důvěry.
Snižte se na úroveň jeho očí, když s ním mluvíte – možná se to zdá být nepodstatné, ale tento neverbální postoj vyjadřuje, že jste oba na stejné úrovni, že jste partneři. Tímto rovněž vyjadřujete důležitost vašeho rozhovoru.
Při komunikaci buďte laskaví, ale pevní – není třeba zvyšovat hlas, nebo něco opakovat stokrát. Je dobré, když váš vnitřní postoj vyjadřuje, že „ano“ znamená ano a „ne“ je ne. Toto je velmi užitečné pravidlo komunikace s dětmi. Děti budou určitě zkoušet, jestli stále platí, ale Vy se ho držte zuby nehty. Věřím, že Vám ušetří spoustu energie.
Nechte zklidnit emoce – pokud je jeden z vás v emocích (pláč, vztek, vzdor atd.) dejte mu trochu času. Myslím tím i Vás samotné. Člověk v emocích plně neslyší a nevnímá to, co druhý říká a platí to i obráceně. Člověk v emocích někdy řekne věci, které říci vlastně nechtěl. Pak už to nelze vzít zpět.
Říkejte pravdu
Říkejte pravdu – nemyslím tím pravdu bez obalu. Vždy by to měla být pravda s ohledem na věk dítěte. A proč? Protože pravdivé věci si pamatujeme, ty vymyšlené lehce zapomeneme.
Mířím tím také na předpovídání budoucnosti. Víte určitě, co se v budoucnu stane? Člověk má své zkušenosti, ale ne vždy se situace opakují se stejným koncem. O budoucnosti mluvte jako o tom, jaká je vaše zkušenost a co by se popřípadě mohlo stát. Zapomeňte ale na typy vět : „To já, když jsem …“ Tak to opravdu nefunguje, hlavně u straších dětí.
Zapoměňte na hotové informace – dejte dítěti šanci najít si své řešení, či odpověď. Pokud dítě nedokáže najít odpověď na otázky: „Co myslíš?“ „Co s tím teď můžeš udělat?“ „Napadá tě nějaké řešení?“ apod., můžete mu nabídnout nějaký svůj nápad, nebo názor. Podpořte dítě v jeho vlastním řešení a rozhodování.
Mluvte jasně a srozumitelně – toto je nejdůležitější při vyjadřování požadavků a nastavování pravidel. Je dobré se pak ujistit, že všichni zúčastnění rozumí a chápou o čem je řeč.
Doufám, že jste našli alespoň nějaký tip na zlepšení komunikace s vaší ratolestí.
Možná Vám letí hlavou: „Ono se to vcelku dobře čte, ale jak to uvést do praxe?“ V tom případě vás zvu na seminář Jak mluvit s dětmi, aby nás poslouchaly,který se koná ve čtvrtek 11.4.2019 v Liberci.
Přeji Vám příjemný den
Jitka
Sdílejte na sociálních sítích: